Dagmar Čaplyginová

Hlavně v noci
je tělo viditelně
vyhloubené ve vápenci

řasa je sáhib kůže v islámské říši

tvé ruce jsou šperky na mých želvách

pralesy přední končetiny zmizely v kdoví

jaguár začal voskovat sváteční peří

oblačnost mírná, přívětivé světlo slyší své volání

Každé ráno
upadne Venuši
v Botticelliho mlze
inverzní rameno,
aby v mušli nebylo tak plno

radostný neklid
štěkáním
prolomí dveře

z následujících perel
noční oko
dlouho vysnívané
těkává

když na Marsu sněží
pokušení dává
mým očím
dvoje šaty

ohně a já

a jí zdává se
že on echem
odpoví

chtěl bych
ti ukázat
svou sbírku
kamenů
řekl motýl
a
mezi křemínky v mé kapse to zajiskřilo.

jako ortodoxní opeřenec
nesnáším
nesnáším
slovo
soupeřit

zpět | nahoru | intro